Těhotenské chutě

Kdo zná Boru, zná taky její obrovskou touhu po jídle. Myslela bych si, že už to horší být nemůže. Může. Jakmile je něco v dosahu, nemá chvíli klidu. Běhá od jednoho k druhému, v očích výraz říkající "jestli teď něco rychle nesežeru, tak umřu", hlava jí lítá jako na tenise do směru toho, kdo zrovná dává do úst a bezostyšně žere ze stolu při sebekratší chvilce nepozornosti. O jídle v dětských rukou ve výšce tlamy ani nemluvě. Uléhá a usíná, až když je dojedeno, sklizeno a nejlépe i umyto.